Historie bučovické posádky

plukovník pěchoty Bohuslav Maleček (1893-1941)

S myšlenkou vybudování vojenské posádky v Bučovicích přišli již v roce 1923 místní legionáři, kteří se v této věci obrátili na Ministerstvo národní obrany. Po jejich neúspěchu se o prosazení záměru pokusila v roce 1928 městská rada, jež argumentovala zejména možným hospodářským a společenským rozvojem města. Další iniciativa následovala v roce 1931 formou žádosti o zřízení dělostřelecké střelnice, ani tato snaha však nebyla úspěšná. Ministerstvo národní obrany zamítlo rovněž několik dalších žádostí a teprve šestý pokus v roce 1936 byl posouzen kladně.

Tyto dlouhodobé snahy města Bučovice se naplnily v souvislosti s reorganizací československé armády ve druhé polovině třicátých let a s potřebou nalézt nové místo. V tomto kontextu byly Bučovice vybrány jako místo dislokace cyklistického praporu 2.

Plukovník pěchoty Bohuslav Maleček se stal velitelem cyklistického praporu 2, který byl postaven v září roku 1933 v Olomouci. V době jeho převzetí velení byl prapor organizačně strukturován z 1., 2. a 3. cyklistické roty, kulometné roty, roty doprovodných zbraní, technické a náhradní roty.

V průběhu druhé poloviny třicátých let byl cyklistický prapor 2 dále rozvíjen a rozšiřován. Od ledna 1938 byl posílen o rotu těžkých kulometů proti letadlům a současně byl začleněn do podřízenosti 8. divize. V rámci reorganizace armády se stal součástí 2. motorizované brigády, která byla organickou součástí brněnské 2. rychlé divize.

Po přijetí politických rozhodnutí vyplývajících z mnichovské dohody a následném stažení československé armády z pohraničních oblastí byl cyklistický prapor 2 v rámci demobilizace přesunut do nově vybudovaných kasáren v Bučovicích. Ačkoliv mělo být kasárenské zázemí plně k dispozici až od 9. prosince 1938, jednotky praporu dorazily do města již dříve. Dne 4. listopadu 1938 byla v Bučovicích uvítána první posádka a dne 10. prosince 1938 se plukovník Bohuslav Maleček stal prvním velitelem vojenské posádky Bučovice.

V letech 1938–1939 působil cyklistický prapor 2 v Bučovicích jako hlavní útvar posádky. Po zániku Československé republiky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava došlo k zásadním změnám v organizaci ozbrojených sil a v letech 1939–1945 navázal na jeho činnost pěší prapor vládního vojska jako součást protektorátní armády.

Po osvobození Československa v roce 1945 byla činnost posádky obnovena a v letech 1950–1952 zde působil protitankový prapor. Dne 25. října 1951 byl zřízen 7. prapor civilní obrany se zaměřením na ochranu civilního obyvatelstva. V dalších letech byly v Bučovicích dislokovány útvary 7. a následně 5. dělostřelecké brigády. Významným mezníkem se stal rok 2005, kdy došlo k reorganizaci útvaru na 155. záchranný prapor, orientovaný na záchranné a humanitární úkoly.

74. lehký motorizovaný prapor byl zřízen dne 1. října 2008 transformací ze 155. záchranného praporu. Až do roku 2020 plnil úkoly lehkého motorizovaného útvaru, který se vyznačoval vysokou mírou pohotovostí a mobility. Disponoval schopností rychlých přesunů na velké vzdálenosti a částečně také možností letecké přepravy. Jako jediný útvar brigády byl zároveň vybaven prostředky pro vybudování humanitární základny, což mu umožňovalo plnit rovněž nevojenské a humanitární úkoly, zejména na území České republiky. 

V současné době je prapor od 1. ledna 2020 transformován na 74. mechanizovaný prapor těžkého typu. Současná podoba názvu jednotky, nesoucí jméno plukovník Bohuslav Maleček, je výsledkem cílené snahy navázat na historické tradice posádky Bučovice a osobnost bývalého velitele cyklistického praporu 2. Po seznámení s jeho vojenskou kariérou a zásluhami se tehdejší velitel 74. lehkého motorizovaného praporu rozhodl usilovat o udělení čestného názvu po této významné vojenské osobnosti. Následovalo vyhledání rodiny plukovníka Bohuslava Malečka, která byla oficiálně oslovena se žádostí o souhlas s udělením čestného názvu. Po jeho udělení a absolvování předepsaného služebního postupu byl praporu oficiálně přiznán název, který dnes nese. Jméno plukovníka Bohuslava Malečka se tak stalo symbolem hodnot, k nimž se příslušníci 74. mechanizovaného praporu hlásí, a připomínkou, že lásku k vlasti lze prokazovat činy i v odlišných podmínkách a v jiné době.