Doškolovací intenzivní výcvik sjednocuje nové vojáky  na standard 74. mechanizovaného praporu

Šedesát nově příchozích vojáků prochází u 74. mechanizovaného praporu šestnáctidenním doškolovacím intenzivním výcvikem. Jeho cílem není opakovat kurz základní přípravy, ale sjednotit rozdílnou úroveň zkušeností, naučit vojáky postupy používané u praporu a připravit je na další výcvik u jejich jednotek.

Když nový voják dokončí kurz základní přípravy a nastoupí k útvaru, jeho výcvik tím nekončí. Základní příprava vytváří společný základ, na který následně navazují požadavky konkrétního druhu vojska a jednotky. Právě tuto roli plní doškolovací intenzivní výcvik.

74. mechanizovaný prapor jej letos po několika letech znovu organizuje ve vlastní gesci. Naposledy se doškolovací výcvik uskutečnil přímo u praporu v roce 2023, v následujícím období jej pro nově příchozí vojáky zabezpečovala 7. mechanizovaná brigáda. Vyšší počty nových vojáků však letos vedly k tomu, že přípravu zabezpečují jednotlivé podřízené prapory samostatně.

Pro 74. mechanizovaný prapor to přináší několik výhod. Výcvik může přímo přizpůsobit vlastním standardům, zapojit instruktory z jednotlivých jednotek a současně využít vlastní výcvikové prostory a zázemí.

„DIV není opakování základní přípravy. Potřebujeme vojáky dostat na společnou úroveň a naučit je postupy, podle kterých fungují naše jednotky. Teprve na tomto základu se mohou dál rozvíjet ve svých konkrétních odbornostech,“ vysvětluje velitel
74. mechanizovaného praporu podplukovník Miroslav Maixner. 

Základ, na kterém staví další výcvik

Důraz je kladen především na střeleckou a taktickou přípravu a další vševojskové dovednosti, které tvoří společný základ pro další odborný výcvik u jednotek.

Ve střelecké přípravě vojáci rozvíjejí bezpečnou manipulaci s pistolí a útočnou puškou, mířenou střelbu a postupně přecházejí k dynamičtějším formám střeleckého výcviku. Cílem je upevnit správné návyky a postupy, na které mohou následně navazovat ve svých konkrétních funkcích.

Taktická příprava začíná činností jednotlivce a postupně přechází k fungování družstva. Vojáci procvičují pohyb po bojišti, přípravu k boji, reakci na kontakt s protivníkem, vyhodnocení situace, komunikaci a následný postup. Součástí jsou také základní bojové drily.

Smyslem výcviku proto není pouze zvládnout jednotlivé činnosti samostatně. Důležité je jejich propojení tak, aby voják dokázal správně reagovat, rozuměl svému místu v týmu a svou činnost sladit s ostatními.

Výcvik začíná i u zdánlivých detailů

Vedle střelby a taktiky se pozornost věnuje také oblastem, které mohou na první pohled působit méně výrazně, ale v polních podmínkách mají přímý vliv na schopnost vojáka plnit úkol.

Jedním z příkladů je správná úprava výstroje a balení batohu. Vojáci se učí, jaký materiál mají nést, jak jej rozložit a kam jednotlivé vybavení uložit tak, aby k němu měli v potřebný okamžik rychlý přístup. Instruktoři přitom nepředávají pouze předepsaný seznam materiálu, ale také vlastní zkušenosti z výcviku a praktická doporučení.

Stejný princip se uplatňuje i v dalších blocích výcviku. Nejde pouze o znalost postupu, 
ale o vytvoření návyku, který bude fungovat i při únavě, stresu nebo časovém tlaku.

Střelba a taktika jsou jen část celku

Příprava vojáka mechanizovaného praporu se nemůže omezit pouze na zacházení se zbraní. 
V průběhu výcviku se proto zapojují zdravotníci, specialisté komunikačních a informačních systémů i další odbornosti praporu.

Vojáci procvičují zdravotní přípravu včetně samo ošetření a pomoci raněnému 
v bojových podmínkách. Topografická příprava se zaměřuje na práci s mapou a orientaci 
v terénu ve dne i v noci. Ve spojovací přípravě se seznamují s prostředky používanými 
u praporu a s postupy potřebnými pro předávání informací uvnitř jednotky.

Součástí programu jsou rovněž základy přežití v terénu a seznámení s oblastí SERE B. Cílem v tomto případě není absolvování samostatného kurzu SERE B, ale předání základních znalostí a postupů souvisejících s přežitím, odloučením od vlastní jednotky a fungováním 
v náročných podmínkách.

Instruktoři připravují vojáky, se kterými budou dál sloužit

Významnou výhodou výcviku přímo u praporu je složení instruktorského týmu. Na přípravě se podílejí instruktoři bojové a střelecké přípravy, velitelé družstev, zdravotníci i specialisté dalších odborností.

Řada z nich působí přímo u jednotek, do kterých se absolventi po skončení výcviku vrátí. Noví vojáci tak nezískávají pouze obecné znalosti, ale seznamují se s postupy a zkušenostmi lidí, se kterými budou v budoucnu skutečně pracovat.

Instruktoři zároveň získávají možnost poznat nové vojáky ještě před jejich plným začleněním do jednotky, sledovat jejich silné a slabší stránky a v případě potřeby přizpůsobit výcvik individuálním potřebám.

„Máme dostatek instruktorů na to, abychom se mohli jednotlivcům věnovat podrobněji. 
Když někdo udělá chybu, nechceme ji jen označit. Potřebujeme vysvětlit, proč vznikla, ukázat správný postup a dát vojákovi možnost jej opakovat,“ popisuje jeden z instruktorů.
 

Právě individuálnější přístup patří podle dosavadní zpětné vazby k částem výcviku, které účastníci hodnotí pozitivně, zejména během střelecké přípravy.

Součástí přípravy je i psychická odolnost

Do doškolovacího výcviku se zapojují také praporní psycholožka a kaplan. Jejich role není oddělená od ostatní přípravy. Cílem je, aby vojáci věděli, na koho se mohou v případě potřeby obrátit, a současně získali základní nástroje pro práci se stresem a vlastními emocemi.

Psychologická příprava zahrnuje například dechové techniky, svalovou relaxaci a další metody sebeuklidnění. Pozornost je věnována také vzájemné podpoře mezi vojáky. V náročné situaci totiž může být právě kolega prvním člověkem, který si všimne změny v chování druhého a dokáže na ni reagovat.

„Chceme, aby vojáci dokázali rozpoznat vlastní reakci na zátěž a měli k dispozici jednoduché techniky, které jim pomohou znovu získat kontrolu nad situací. Stejně důležité ale je umět si všimnout změny u kolegy a vědět, jak mu v první chvíli nabídnout podporu. Na tomto principu stavíme i peer to peer, který mohou vojáci dál rozvíjet po návratu ke svým jednotkám,“ vysvětluje praporní psycholožka nadporučice Kamila Kaniová.

Na tento princip navazuje systém peer to peer, který má vojákům pomoci rozpoznat základní projevy psychické zátěže u sebe i u ostatních a vytvořit předpoklady pro další rozvoj této schopnosti přímo na jednotkách.

„Je vidět, že vojáci chtějí získat co nejvíce. I přes intenzitu výcviku vnímají, že po nich instruktoři něco požadují proto, aby je skutečně něco naučili. Důležité zároveň je, aby věděli, že když později přijde problém, mají se na koho obrátit,“ hodnotí dosavadní průběh praporní kaplan nadporučík Jaroslav Zoubek.

Z učeben do polních podmínek

První týden výcviku je rozdělen do jednotlivých učebních bloků v posádce. Teoretická příprava se postupně propojuje s praktickým nácvikem, střelecké návyky přecházejí do ostrých střeleb a taktické postupy z učeben do terénu.

Ve druhé části se těžiště přípravy přesouvá do polních podmínek, kde se jednotlivé dovednosti začínají spojovat. Orientace podle mapy, práce se spojovacími prostředky, zdravotnická příprava nebo taktické postupy už nejsou samostatnými zaměstnáními, 
ale stávají se součástí jednoho komplexnějšího úkolu.

Mění se i každodenní režim. Vojáci přecházejí na BPDI, bojovou potravinovou dávku individuální, a musí pracovat s materiálem a zásobami, které mají u sebe. Také tato část má svůj význam, protože schopnost fungovat v poli není tvořena pouze taktikou a střelbou, 
ale i správnou přípravou výstroje, hospodařením s materiálem, stravou a udržením vlastního výkonu.

Komplexní polní výcvik propojí dosavadní přípravu

Náročnost postupně roste a druhý týden je zaměřen především na praktickou taktickou přípravu. Vyvrcholením je komplexní polní výcvik zakončený noční částí, během které mají účastníci využít znalosti a dovednosti získané v předchozích dnech.

Do jednoho scénáře se zde propojí taktické úkoly, orientace, spojení, zdravotní příprava, střežení prostoru i reakce na rozehrané incidenty. Významnou roli začne hrát také únava 
a schopnost udržet správné rozhodování v době, kdy už voják nemá komfort běžného výcviku v posádce.

Právě tato část má ukázat, zda si účastníci jednotlivé činnosti pouze osvojili během samostatných zaměstnání, nebo je dokážou použít současně a ve spolupráci s ostatními.

Po ukončení komplexního výcviku následuje vyhodnocení, které pojmenuje zvládnuté oblasti i nedostatky, na nichž budou vojáci po návratu ke svým jednotkám dále pracovat.

Zkušenosti ze současných konfliktů mění i přípravu nových vojáků

Obsah výcviku není neměnný. Do letošního programu se promítají také poznatky 
ze současných ozbrojených konfliktů.

Jedním z nově zařazených témat je reakce na hrozbu bezpilotních prostředků a důraz na jejich včasné pozorování. Jde o další příklad toho, jak se mění požadavky na základní připravenost vojáka a jak musí výcvik reagovat na vývoj současného bojiště.

Společný základ pro další odbornost

Šestnáctidenním doškolovacím výcvikem příprava nového vojáka nekončí. Po návratu ke své jednotce bude pokračovat ve výcviku podle konkrétního služebního zařazení, ať už jako příslušník mechanizované roty, minometné baterie, velitelské roty nebo některého z dalších prvků praporu.

DIV má před tímto krokem vytvořit společný základ. Bezpečná manipulace se zbraní, základní taktické postupy, komunikace, orientace v terénu, zdravotnická příprava a schopnost fungovat v týmu musí být dovednostmi, na které se mohou velitelé při dalším výcviku spolehnout.

Smyslem proto není pouze absolvovat šestnáct dnů výcviku. Výsledkem mají být vojáci, kteří znají standard 74. mechanizovaného praporu a dokážou podle něj fungovat společně 
s ostatními.